Jistě také znáte ten pocit. Když se stíny prodlouží a studený, podzimní vítr se dostane na kůži, pronikne až do morku kostí. To jsou chvíle, kdy jste blízko k poznání, co se skrývá v našem světě. Tam, mezi stíny číhá něco tajemné a prastaré, hrozivé a zároveň přitažlivé. Vzpomínáte si? Rychle odvrátit pohled a přidat do kroku. Taková bývá první reakce. Chceme zapomenout na to šustění. V tom křoví je přece jen malý vrabec nebo černá kočka. Nic víc. Jak by se tam mohlo skrývat něco jiné? A kdyby, jistě to bude mít nějaké racionální vysvětlení.

Ale mezi námi kráčejí i ti, kteří vědí své. Vstoupili do křoví, přesvědčit se a ukojit svou zvědavost. Učiní poslední krok k těmto tajemstvím blíže a zároveň první krok do nejistoty a do neznáma. Možná jej litují, ale jejich odměnou je poznání toho co se skrývá ve stínech a mohou nám o tom vyprávět. Jejich příběhy se šíří společně s nedůvěrou a strachem. Jsou to jen ne příliš kvalitní přepisy jejich skutečných zážitků, ale mohou nám pomoci pochopit a připravit se na setkání s neznámem tam venku nebo se zlem ukrytým hluboko v nás. Některé z naznačených teorií mohou být šílené a my se neodvažujeme je prověřovat. Přesto to všechno je pravděpodobně jen výmysl. Ale co když není? Co když se mezi těmi slovy skrývá děsivý záblesk pravdy? Máte dost odvahy to zjistit?

Informace budeme třídit do několika kategorií na základě podobnosti. Tyto příběhy si mohou vzájemně protiřečit, ale uvědomte si, že my vidíme jen subjektivní část toho co se skutečně stalo. Mnohé si musíme domýšlet a jen těžko říct, kde je skutečná pravda.